Barokní kostel svatého Prokopa, dominanta obce Bezděkov nad Metují, je součástí tzv. broumovské skupiny kostelů. Tato architektonická perla z 18. století byla roku 1999 symbolicky zařazena do obecního znaku a v roce 2022 prohlášena národní kulturní památkou. Přestože Bezděkov geograficky již nespadá přímo do Broumovska, historicky a duchovně k tomuto regionu neodmyslitelně patří.
Historie
Kostel byl postaven v letech 1724–1727 z podnětu broumovského opata Otmara Zinkeho. Výstavbu zajišťovala obec, která část nákladů pokryla z farních příjmů a veřejných sbírek. Slavnostní vysvěcení proběhlo 14. srpna 1729.
Původní fara byla jednoduchá dřevěná stavba s kolnou a stájí. Samostatná farnost vznikla až v roce 1852. Bezděkov tehdy duchovně spadal pod Polici nad Metují. Do farní oblasti patřily i okolní obce, např. Petrovice a Petrovičky.
Architektura
Kostel je typickým příkladem vrcholného baroka. Má osmiboký půdorys s mělkými bočními kaplemi a presbytářem osazeným napříč. Vstupní průčelí tvoří dvě mohutné věže, které svírají trojosou fasádu. Celý prostor zdobí zrcadlová klenba, v lodi a presbytáři se nachází rokoková nástropní freska. Kostel byl navržen podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, významného barokního architekta, který spolupracoval s broumovským klášterem.
Interiér a vybavení
Hlavní oltář zdobí obraz „Setkání knížete Oldřicha se svatým Prokopem“, který roku 1743 namaloval pražský malíř Jan Karel Kovář. V nástavci oltáře je obraz svatého Vintíře a římse dominuje socha Boha Otce od sochaře C. Kowersche. Kazatelna z roku 1752 nese znak opata Fridricha Grundtmanna, který zde občas sloužil mše. V bočních lodích se nacházejí empírové oltáře sv. Václava a Panny Marie. Interiér doplňují sochy čtyř církevních otců – sv. Řehoře, Jeronýma, Ambrože a Augustina. Ve 30. letech 20. století byla jedna z postranních kaplí upravena na Lurdskou kapli.
Před kostelem stojí několik soch: misijní kříž z roku 1936, sousoší Ukřižování se sv. Václavem a sv. Vojtěchem (1809), socha Panny Marie Bolestné (1826) a socha sv. Jana Nepomuckého, přenesená v roce 1960 ke kostelu z původního místa na kamenném mostě.
Zvony
Kostel měl v průběhu staletí několik zvonů. Původní zvony z 16.–18. století byly během světových válek zabaveny. V roce 1921 daroval místní továrník Škop čtyři nové zvony. Opět byly tři z nich během druhé světové války zabaveny. Na přelomu tisíciletí se podařilo veřejnou sbírku zajistit výrobu nového zvonu sv. Prokopa o váze 500 kg, který byl slavnostně posvěcen 24. října 1999 a od půlnoci 1. ledna 2000 pravidelně odbíjí čas.
Moderní opravy a revitalizace
• 1971–1993: postupné opravy věží, střechy a hřbitovní zdi
• 1998–1999: otevření průčelí, oprava věžních hodin, výroba nového zvonu
• 2018–2019: komplexní revitalizace areálu – oprava omítek, fasád a kamenných hřbitovních zdí
Duchovní život a využití
Kostel je stále živým centrem duchovního a kulturního dění. Konají se zde pravidelné bohoslužby (v neděli a ve čtvrtek), koncerty vážné hudby a působí zde místní chrámový sbor. Kostel je volně přístupný v rámci projektu „Léto otevřených kostelů“.
.jpg)
.png)
