Dva hornisté, tři lesní rohy a skupina broumovských kostelů

Festival Za poklady Broumovska nabízí v památkově významných kostelích mikroregionu od konce června do konce srpna celkem deset komorních koncertů. První srpnovou sobotu pořadatelé ambiciózně zařadili program s orchestrem L´Armonia Terrena. Očekávatelný repertoár z osmnáctého století v něm zásadně rozšířila a obohatila hudba Benjamina Brittena.

Serenáda pro tenor, lení roh a smyčce z konce válečných let, skladba třicetiletého autora, má vše, co Brittenovu hudbu dělá atraktivní – nejednoduchou, ale chytlavou melodiku, vynalézavost harmonií, nezaměnitelné zvukové kouzlo a jedinečnou atmosféru. Zhudebňuje texty šesti anglických básníků a je nádherným, originálně řešeným písňovým cyklem.

Nejde - a nešlo ani v jednom případě tohoto programu - o duchovní hudbu, ale hodinový koncert byl i tak pěknou příležitostí nechat na sebe působit v souladu hudby a výtvarného umění bohatě zdobený interiér kostela. Za jeho barokní podobou stojí architekti Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác a vynikající štukatéři a malíři. K provedení čtyř skladeb přijel se svým příležitostně stálým orchestrem Zdeněk Klauda, hostem byl úspěšný operní pěvec Martin Šrejma a dvěma sólisty Zuzana Rzounková a Martin Sokol, kteří v nadcházejících dnech budou v Broumově mezi lektory Letních hornových kurzů.

Oba hornisté se společně představili v efektně svižném Telemannově Koncertu D dur pro dva lesní rohy, smyčce a basso continuo, kterému věnovali mimořádně pečlivou souhru a podrobně sjednocenou artikulaci, hráli perlivě a bez kazů. Usedli pak v závěru do orchestru k provedení Mozartovy oblíbené salcburské Symfonie č. 29 A dur. Za Klaudova naléhavého řízení měla první i poslední skladba programu zvýrazněné hudební emoce, jasně vyjádřené charaktery vět a dostatečně poutavou virtuozitu. Barokní i klasicistní hudba se současnými nástroji zněla šťavnatě, tradičně, nespecializovaně, bez snahy hledat historicky poučené parametry zvuku a frázování nebo nejjemnější nuance. Zněla prvoplánově - radostně a muzikantsky upřímně. Orchestr je standardně pěkně sehraný, jen housle koncertního mistra občas, v nejsilnější dynamice, vyčnívaly z celkového zvuku komorního tělesa až příliš zřetelně. Ostatně přesně v souladu s dirigentskými podněty, podobně zdůrazňujícími vrcholy, akcenty a pointy.

Brittenova Serenáda stojí na dvou sólistech. Tenorový part skladatel napsal – jako všechny tenorové úlohy ve vokálních dílech - pro svého přítele Petera Pearse, jehož hlas obdivoval a miloval. Cyklus šesti písní poskytuje nepřeberné množství detailů v dikci, každou část má kompozičně vyřešenu jinak, sólovou linku vede v líbezných i vzrušujících zákrutech melodií k jedinečnosti, která si pro autora charakteristicky pohrává s tradicí i novátorstvím, s virtuozitou a poezií, s měkkostí a přímočarostí. Vzhledem k tomu, že jde na základě textů dotýkajících se tématu noci v podstatě o nokturna, volil však Martin Šrejma převážně příliš vysokou dynamiku a expresivnější výraz ve výškách až přebuzovaného hlasu, než jaký by byl a jaký bývá autentický ideál v podání typicky „britských“hlasů. Je to jeho styl, zazpíval tak ostatně předtím i árii z Händelovy opery Tamerlán. Na české poměry nadstandardní pěvecký projev, který Bittenovo hudební poselství pomohl předat výrazně méně poeticky, ale přesto relevantně a velmi působivě.

Zuzana Rzounková v nelehkém, nápaditě koncipovaném partu inspirovala i kolorovala vokální linku, přidávala výrazový kontrapunkt, doplňovala i určovala náladu, přesně tak, jak skladba vyžaduje. Lesní roh, virtuózní a v tvoření tónů vynalézavě moderní, je zde v tichých i ostrých tónech, ve vytrubování i brumlání spolutvůrcem vyznění i objektem posluchačovy pozornosti. A když sólistka vymění obvyklý nástroj za plechověji znějící a jiné ladění užívající přirozený roh bez ventilů a když na úvod a na závěr sama navozuje táhlými útržky nezapomenutelných melodií sugestivní „noční“ atmosféru - v Prologu na pódiu a v Epilogu zpovzdálí – je vnímavému posluchači zřejmé, že Benjamin Britten sáhl do říše tónů geniálním způsobem.

Festival Za poklady Broumovska, letos pořádaný čtrnáctým rokem, se vyznačuje po celé roky nastavením vstupného jako dobrovolného, s tím, že výtěžek putuje katolické církvi na pomoc při údržbě a opravách památkově cenné skupiny broumovských kostelů – barokních chrámů, které vyrostly v obcích i na osamocených místech v blízkém okolí Broumovského kláštera. Sobotní koncert v klášterním kostele sv. Vojtěcha byl navštíven víc než hojně, místa k sezení v lavicích nestačila a schránky u vchodu byly plné bankovek. Koncert se podle ohlasu velmi líbil. Za povšimnutí stála nejen skutečnost, že nikdo neměl sebemenší tendenci tleskat mezi větami, ale i fakt, že Brittena lidé přijali stejně srdečně jako Telemanna a Mozarta. Festivalové obecenstvo zde není nepoučené nebo jen a jen náhodné! - Příznačně zaslechnuto v publiku po skončení Serenády: „Neuvádí se moc často…. Krásné, až k slzám“.

autor: Petr Veber

https://www.klasikaplus.cz/reflexe-2/item/1890-dva-horniste-tri-lesni-rohy-a-skupina-broumovskych-kostelu

 

 

 




Partneři


Všichni partneři